Štěpán je jméno středočeského původu. Etymologicky souvisí s mongolským tarpan "vyhynulý druh zakrslého koně" a s brněnským šufan "naběračka". V lidské podobě má vlastnosti obou. Jeho hlavním životním projevem je plnění celého objemu vlastního těla tekutinou (prozatím ujíždí jenom na mateřském mléce, ale jistě se časem rozkouká), a tělo samotné pak vykazuje veškeré podstatné rysy zakrslosti, včetně pokroucených nedlouhých končetin s dosud ne zcela vyvinutými kopýtky.
Narodil se v sobotu 1. října 2005 jako první domorodé dítě v Hatích po dobrých sto padesáti letech. Ten den byly na nebi všechny druhy nebe a po hlavní silnici Hostomice-Řevnice projížděly hordy závodních cyklistů. Jelikož v jeho rodném domečku nebylo po ruce účinné sérum proti civilizačním chorobám, přiložili jsme na novorozence našeho kocoura Kubulu, abychom ho ochočili alespoň proti alergiím na zvířata.
Přestože v Dickensovi se dočítáme, že placenta se dá výhodně zpeněžit jako plovací pomůcka pro neplavce, my jsme ji ponechali přidělanou k potomkovi ještě celý další den, což má mít podle jedné ruské teorie značný význam pro pozdější úspěšné fungování Štěpánovy duše v astrálních sférách, a teprve v neděli jsme ji od něj odstřihli a uložili do lednice, kde kupodivu zmrzla.
Po několika dnech jsme Štěpánovu placentu v podobě velmi studeného válečku vyňali z lednice i z plechovky, a jelikož o ni někdejší uživatel nejevil žádný zájem, objeviv mezitím mnohem zábavnější maminčina prsa, zakopal jsem ji na našem pozemku a nad ni zasadil lískový oříšek. Štěpán se totiž narodil přesně v den, na který podle keltského stromokruhu připadá líska, a přestože jsme křesťané každým coulem, jeden nikdy neví.
Mimochodem, Štěpán už je na tomto světě hezkých pár týdnů, a stále jsou jeho nejmilejší hračkou mámina prsa, což má evidentně po mně.
Pokud se chcete něco dozvědět o domácím porodu a přípravě na něj, o související legislativě a o tom, jak to udělat, aby vás nikdo nebuzeroval, napište na e-mail stepan.jicha@seznam.cz a my vám odpovíme, jak jen to půjde.
To jsme mu rozmluvili, a naopak se v něm snažíme podporovat citlivé múzické vnímání.
Následující fotka je z doby, kdy synek čerstvě překonal psychologickou hranici tří kilogramů a zařadil se mezi normální děti s mnoha faldy a bradami po celém těle.
Na otázku, "co ten váš malej", odpovídám zpravidla "zvětšuje se". To je pravda. Ještě loni prolezl i lůnem, a letos už se kolikrát zasekne i pod křeslem. Občas sice zdvihá ruce - zdánlivě ve smyslu "tákhle jsem velikej" - ale toto gesto je pouze výrazem jeho fyzikálního povědomí: snaží se prostě jen dosáhnout do vyšších sfér, kde je mnohem teplejší vzduch. Jinak žije většinou při zemi, a rozhodně je zajímavé si uvědomit, že když se nám se ženou začne zdát, že nás zebou nohy, tou dobou už logicky Štěpána zebe celý Štěpán.
Synek se nám vyvíjí i po intelektuální stránce. Ani v roce a něco ještě nemluví, ba ani nechodí, zato už přikládá. Nějakým instinktivním způsobem pochopil, že do kamen se musí pořád přihazovat, a tak přihazuje. Aby mu to šlo lépe od ruky, odlomil pro ten účel od kamnových dvířek kolečko se zavíracím mechanismem, takže teď může házet do topeniště kdykoli cokoli. Další kapitolou jeho vzdělávání proto nutně musí být rozlišení hmotného světa na věci hořlavé a nehořlavé, a hořlavých pak na postradatelné a hodné zachování.
Už také vykazuje zřetelné známky svého mužství. V jedoucím autě nikdy nebrečí, naopak je možné ho vložením do jedoucího auta uklidnit, ba uspat. Při jízdě kočárkem nejvíce oceňuje rychlosti nad 15 km/h a také jeho první pokusy s pastelkami by se daly při troše představivosti vyložit jako "ubíhající krajina".
Říká se také, že jedním z důvodů, proč mít děti, je, že se od nich rodiče hodně naučí. To je pravda. Například nám Štěpán ukázal, že nejefektivnějším způsobem louskání ořechů je jejich rozházení po celém prostoru nemovitosti a následné náhodné rozšlapání nevědoucími chodci. Také už víme, že nádobí a potraviny mohou vyjadřovat svou vzájemnou spojitost už zasyrova, tj. ve skříních. Daleko logičtější než klasický systém hrnec ve větším hrnci a ten v největším hrnci je Štěpánův systém hrnec, v něm pytlík čočky, vidlička a sada dřívek na podpal. Sestavování takovýchto praktických setů je v současnosti hlavní Štěpánovou pracovní činností a výrazně šetří náš čas při přípravě jídla.
Nyní jsou Štěpánovi už skoro dva roky, což se výrazně projevuje na jeho spotřebě živin, méně výrazně na objemu jeho těla a bohužel velmi nevýrazně na jeho duševním rozvoji. Pozoruhodné je, že ač je synem rodičů, kteří oba vystudovali český jazyk, hovoří Štělán výhradně jazyky cizími, a to v různém pořadí a intenzitě. Jediné české slovo, které bezpečně ovládá, je "pf pf" s významem "svíčka". Za další náznaky dorozumění lze snad považovat výraz "tatoi" se zaniklým epentetickým "v", s významem "otec a předměty náležející otci", dále pak "mama" (matka a všechny ostatní skutečnosti chápané subjektivně jako výhodné, blaživé či sytící), "atovi" (autobus), "kakaj" (tramvaj či kloubový autobus), "kok" (loď), "haf" (pes či jiné zvíře obdobných rozměrů), "pipi" (pták a jiné předměty obdobného tvaru či v obdobné vzdálenosti), "tam" (neurčitý výraz spojený s gestem napřažené paže; podle situace může znamenat "letadlo", "máma", "ovce" nebo i větné vazby jako "tímto směrem není nic zajímavého"), "neni" (citoslovce dojedeného jídla či marné snahy na nočníku), "kakaka" ("Kaťata"), "tatatatata" (vyprané prádlo, sáčky s potravinami nebo jakékoli jiné početné soubory vzájemně oddělitelných prvků; uvedeným výrazem je označen každý jednotlivý prvek vyňatý z celku např. při věšení na šňůru; úhrnem se tedy může jednat až o stopadesáteré opakování slabiky "ta" na jednu pračku). Všechny ostatní hláskové shluky nelze ani při nejlepší vůli označit za české, a je tedy logicky nutné považovat je za výrazy z jazyků cizích (např. "kaku" = psát (japon.), "kaki" (tomel - druh východoasijského ovoce) apod.).
Novým technickým kouskem je otvírání oken u auta pomocí k tomu určené kličky. Tuto dovednost získal během rodinné dovolené v Nizozemsku a neustále tak vystavoval náš vůz nebezpečí vykradení, když byl sice zamčený, ale s otevřenými několika okny. Později, patrně pod vlivem nedostatečného uznání, obohatil Štěpán okenní číslo ještě o následné vyklonění z vozu a vodácký pokřik "avoj!".
Zde je Štěpánova aktuální podobizna. Takhle vypadal, když jsme ho přivázali ke stojanu na kola před katedrálou v Magdeburku, protože jsme si chtěli užít posvátné ticho uvnitř nerušené věčným "tam, tam!" V katedrále ovšem probíhaly natolik hlučné rekonstrukce, že jsme nakonec vzali synka dovnitř, kde se vyznamenal tím, že spadl ze zídky mezi křížovou chodbou a travnatým klaustrem, takže chvíli řval jako tři rekonstrukce najednou.
Důležitým prvkem výchovy dítěte je pravidelné cvičení. Zdravý lidský tvor může sportovat už od čtyř týdnů věku, zejména ve vrhu čímkoli. Postupně přidáváme disciplíny tak, jak se dítě učí ovládat další a další končetiny. V půldruhém roce by už mělo být schopno podávat solidní výkony ve sprintu na 400cm, skoku do hloubky a v berany-berany-duc. Nedílnou součástí rozvoje jeho fyzické kondice jsou ranní dýchací cvičení, která zpočátku může cvičit současně s matkou:
Protažení meridiánu sleziny...
močového měchýře...
trojitého ohřívače...
a žlučníku.
Když se mámě znovu zakulatilo bříško, byly Štěpánovi tři roky. Ihned začal rozhlašovat, že budeme mít Kryštofa, a trvalo to několik měsíců, než jsme ho donutili přijmout hypotézu, že by to mohla být taky Barunka. Během času se podrobně seznámil s lidskou anatomií, takže věděl, že miminko je vevnitř v domečku, krmí se kabelem, a až přijde jeho čas, vyleze tunelem a bude to pokud možno Kryštof, nebo přinejhorším Barunka. Dokonce projevil přání, aby miminko chytil tatínek, až vyleze. Což se mu nakonec splnilo, ač ne zcela plánovaně.
Přišla na svět v pátek večer,
za pomoci dvou tří stahů,
místo báby já tam klečel,
pro ten den byl spánek v tahu,
žádné vroucí kotle vody,
žádné zvláštní napětí,
tak se Bára narodila
a vyvýskla vzápětí.
Onoho Velkého pátku byl úplněk a velmi zvláštně zbarvený měsíc, takže když to na rodičku přišlo, zároveň ji to vytáhlo ven. Rozdělal jsem oheň a přistavil k němu porodní špalky.
Porodních bab je u nás málo a všechny jsou zdaleka, takže přestože jsme volali včas, stihla to až na
placentu. A přestože jsem sklidil řadu obdivných reakcí za svůj "výkon", rád bych upozornil, že na
porodní asistenci u zdravé ženy v principu nic není. Skutečným sportovním výkonem je pouze zrozené
děcko lapit a nenechat si ho vyklouznout (rybáři jistě potvrdí). Veškerý obdiv by měl naopak směřovat
k matce, která se o sebe stará tak, že potom porodí za dvě hodiny a v takové pohodě, jež nepřipustí
jakýkoli strach nebo pochybnost.
Fanoušky novorozených růžových nic nyní zvu k Bara´s Free Tour.
Tento obrázek je první známý, na němž se Bára vyskytuje.
Časem byl přivolán i Štěpán, jehož nadšený výraz prozrazuje, že by býval radši za Kryštofa, a možná vůbec nejradši za traktor.
Novorozenec je vždy trochu mystérium a můžeme pouze předstírat, že mu rozumíme. Proto bývá zvykem zjistit alespoň jeho měřitelné fyzikální hodnoty, neboť exaktní čísla nám dodávají jistotu, zatímco dítěti samotnému jsou srdečně fuk. V tomto případě i rodičům, ale na druhou stranu - proč si s pískletem neužít zadarmo trochu srandy navíc?
A tak jsme zjistili, kolik má Barunka na dýlku...
...i na tíhu.
No, a jako vždy bylo potřeba ukázat slečně její panství a poddaným novou paní.
Následují dva snímky z léta 2009. Osel Pancho se nám trochu otrkal a občas přišel v touze po společnosti jiných zvířátek až do kuchyně. Při jedné z takových invazí ukořistil svazek mrkve a prudkými pohyby hlavou do stran ho zbavil charakteru svazku. Následně byl vyhnán a fotografie ukazuje Štěpána, kterak se snaží s tou spouští něco rozumného udělat.
V srpnu jsme se vydali na dovolenou do Slovinska a Chorvatska. Na snímku je rodinná pohoda u Plitvických jezer, kdy se pokouším naučit děti chorvatsky, a ony si myslí, že si dělám srandu.
Říká se, že když se narodí nové dítě, to staré začne psychicky trpět, žárlit a celkově zanikat. To se u nás povedlo nestát. Štěpán naopak po krátkém čase sestřičku přijal s nadšením a ihned ji zapojil do svých her. Na následujícím snímku například Bára z bratrovy vůle představuje vodní tok, jejž bylo třeba přemostit.
I já sám jsem ji začal připravovat na drsnou životní realitu. Na snímku je nácvik usínání za střelby.
Sourozenci si ostatně rozumí i mimicky.
Někdy se stane, že mají rodiče víc času, a tak si mohou dovolit luxus pomoci od dětí. Předělávky jejich práce spolu s likvidací škod jsou časově náročné, ale vzniklé situace vcelku půvabné. Tady například naše omladina opět v družné spolupráci myje okno.
Od dítěte útlého věku pochopitelně nelze očekávat, že jakkoli vyjde vstříc vašim snahám o úsporu času. Je ale možné ho v působení ničemností a neřádu alespoň co nejvíc omezit. Dokumentární fotografie ukazuje, kterak jsme vyzráli nad Bářinou tendencí každé jídlo nejprve překlopit, rozpatlat vůkol, maličko ulíznout a pak brečet z hladu.
Štěpána občas popadne vášeň pro jakoukoli činnost, k níž zpravidla nemá kvalifikaci. Proto je nutné neustále plnit jeho přání a vyrábět dokonalé imitace náčiní, nástrojů, přístrojů a aparátů k dané činnosti potřebných. Zde kupříkladu předvádí hru na akordeon vytvořený ze dvou kartonových krabic (rádio vedle něj nestojí náhodou).
V tomto věku je mu zrovna šest. I stalo se, že ledva sfoukl svíčky...
...narodila se mu sestřička.
Na dalším obrázku je Kristince asi deset minut, její mámě minimálně o třicet let víc.
Následuje první portrétní fotografie, to když už k nám přes hory a doly, vedena záludnou GPSkou dorazila -
jako obvykle s křížkem po porodu - porodní asistentka. Tentokrát to nestihla ani na placentu, zato přivezla
celou řadu zábavných udělátek, s jejichž pomocí novorozenku prozkoumala. Akorát změřit se ji nepodařilo,
protože byla z toho břicha hrozně zohýbaná.
Jak jsem ostatně napsal našim zahraničním přátelům:
She was born on Sunday night,
Day of Angels with their might
And a certain effort of my wife
Bringing here the newborn life.
Just a little household show -
The third baby in a row -
In the bathroom (you can guess
that such a birth is quite a mess).
Uttering some puppyish sounds
She weighs nearly seven pounds.
As for the length - no one knows
For she´s as twisted as a hose.
She has got a lot of snaps,
Most of them nudes while she naps
But I put - facing up the trend -
just her legs in the attachment.
O den později vypadala ještě o poznání lépe. Ačkoli novorozeňata jsou udělaná tak, aby se líbila jenom vlastním maminkám a nikdo je v porodnici neukradl, tahle mi připadá docela solidně vystajlovaná. Navíc má jednu anomální vlastnost: vůbec nikomu se nepodobá!
Jelikož Štěpán už má jednu sestřičku z minula, možná tu druhou časem vymění za lokomotivu nebo něco jiného užitečného. Prozatím se ale stará, jak jen může. Má ten druh smůly, že mu spousta věci jde, a když je jen tak nezávazně pro legraci zkusí, dostává je pak nadále za úkol. Tady třeba žehlí plíny.
S Kristinkou si ale oba starousedlíci rozumějí, protože jí rozumět není co a ona je neposlouchá. Následuje několik fotografií rodinné idyly, z nichž vůbec nevyplývá, jak často se Barunka pokecá polívkou a jak hrozně se s bráchou hádají o hračky. Jo a Kristinka má ráda piáno. Ještě že nemáme sousedy.
A Barunka sní o tom, že až jednou vyroste do nepředstavitelné výšky, bude hrát na kontrabas.
Od té doby, co máme Polárku, stává se ze Štěpána kovboj. Fór je akorát v tom, že místo žokejské helmy má jen cyklistickou, a když spadne, tak zásadně ne na hlavu.
Tyhlety fotky já osobně moc nemusím, ale některým návštěvníkům těchto stránek se prý líbí. Tak ať nežeru.
