Vcelku zajímavá, i když na čtení zdlouhavá, jsou makrobiotická diskusní fóra (stačí zadat do vyhledávače makrobio a jste tam), kde se dá dočíst, jaké konkrétní problémy trápí konkrétní (zpravidla začínající) makrouše. Jejich potíž je jen v tom, že odpovědi na dotazy tam posílá kdekdo a někdy jsou to návody zavádějící až nebezpečné. Ale dobře že internet máme, a ještě lépe, že ho můžeme vypnout a jít si zaplavat nebo na houby. Protože tam teprve, a ne před monitorem, začíná pravá makrobiotika.

Makrobiotika totiž není věda. Je to filozofie radosti ze života, k níž se člověk dobere relativně snadno tím, že se zbaví veškerých zdravotních problémů. Internet však není médiem vhodným k propagaci něčeho tak zdravého, a kromě toho skoro všechno podstatné už je napsáno v knihách. Proto odkazuji na dosud vyšlé publikace:

Michio a Aveline Kushi: Cukr a sůl - dva bílé jedy (Votobia, Olomouc)
Michio Kushi: Potraviny - lék náš vezdejší (Votobia, Olomouc)
Michio Kushi: Makrobiotická cesta (Votobia, Olomouc)
Michio Kushi: Makrobiotika - řád vesmíru (Svítání, Hradec Králové)
Michio Kushi: Rakovina - výživa - makrobiotika (Svítání, Hradec Králové)
Michio Kushi: Orientální diagnostika (Oriens, Košice)
Michio Kushi: Makrobiotika a přírodní léčení (Pragma, Praha)
Michio Kushi, Alex Jack: Makrobiotika. Preventivní energetická medicína budoucnosti. (Eminent, Praha)
Jarmila Průchová: Příroda se nemýlí - lidé a věda často (Votobia, Olomouc)
Jarmila Průchová: Byznys se zdravím - orientální medicína jako východisko (Bohemia, Praha)
Jarmila Průchová: Křižovatka zdraví - vaříme makrobioticky (Bohemia, Praha)
Jarmila Průchová: Jak jsme klamání, Pravda o mléce, Jak svět klame ženy atd.
Iva Chourová: Makrobiotická kuchařka (Vyšehrad, Praha)
Jan Jícha: Dva roky bez prázdnin (více informací zde)

Zrnění - Časopis věnující se tématům makrobiotiky, křesťanství a ochrany životního prostředí. Podívejte se na www.zrneni.cz, kde najdete další informace.

Z knih jsou nejlepší a nejdůležitější ty od Kushiho, protože jsou srozumitelné a objektivní. Skoro všechny přeložila do češtiny ing. Jarmila Průchová. Sama přidala celou řadu vlastních titulů, jež v poslední době chrlí přímo vieweghovským tempem, takže není divu, že podstatných informací je v nich čím dál méně.
Práce J. Průchové jsou více zaměřené na Čechy a zejména ty starší podávají velmi zasvěcený komentář k našim stravovacím tradicím a zlozvykům včetně návodu, jak si pomoci.
Jejich hlavním problémem je osobitý styl, jímž autorka dává najevo, že makrobiotika je jediným a nejlepším řešením všech problémů světa. Ne že bych s tím nesouhlasil, ale chápu, že když někdo nepříliš informovaný vezme na zkoušku do ruky některý její text, brzy ho zhnuseně odloží a po zbytek života pak prohlašuje celé toto učení za patologické a sektářské. Paní Průchová totiž píše knihy pro hotové, rozhodnuté makrobiotiky, kteří jednou řekli vesmírným energiím ano a nezáleží jim už na způsobu podávání dalších informací.

Jestliže tedy makrobiotice z nějakého všeobecného důvodu nedůvěřujete a chcete se v tomto názoru utvrdit, přečtěte si něco od kteréhokoli uznávaného odborníka na výživu, nejlépe křesťana s medicínským vzděláním. Uvidíte, jak s touto na hlavu postavenou orientální pavědou zamete.

Jestliže jste ochotni vzít ji na milost, ale nic moc o ní nevíte, sáhněte po Kushim (tučně psané tituly, a z nich zejména Makrobiotickou cestu, považuji za nejpřijatelnější i pro člověka zvenčí).

Jestliže už jste se rozhodli něco makrobiotického podniknout, protože například umíráte na rakovinu nebo na něco podobně "nevyléčitelného", pak už nejspíš skousnete i Průchovou.

A konečně máte-li chuť jen vyzkoušet něco nového, zdravějšího a inspirativního, nebo jste makrobiotik-začátečník, který by si kromě uzdravení taky rád pochutnal, nebojte se Makrobiotické kuchařky (v seznamu tučně). Paní Průchová ji sice sepsula natřikrát a pravda je, že většina uvedených receptů vám zrovna nádor nerozpustí, ale každopádně obsahuje návody na jídla vesměs neškodná, chutná a víceméně podobná těm normálním.
Její nespornou výhodou (kterou ovšem nejvyšší kritička považuje za nevýhodu) je velké množství dezertů a moučníků, z nichž mnohé jsou poživatelné i pro nenavyklého strávníka.
Úhrnem je to nejlepší kniha svého druhu, s jejíž pomocí se dá překonat prvotní rozčarování z jinakosti makrobiotických chutí, pohostit normálního návštěvníka, aniž by se pak začal vaší domácnosti vyhýbat, a koneckonců i důkladně pročistit tělo, protože člověku vyrostlému na kravském mléce a živenému masem, cukrem, vejci, sýrem a chemikáliemi hodně pomůže jakákoli, byť ne zcela důsledná změna k lepšímu, a takových paní Chourová sepsala požehnaně.

Existuje ještě několik dalších knížek, které omílají mnoha slovy totéž; oblibu si získala třeba Radost z jídla (Zerzán-Strnadelová), která je v aktuálním a opraveném čtvrtém vydání o dost lepší než kdysi a může posloužit jako dosti dobrý a bezbolestný návod, jak si ulevit, aniž by se člověk musel moc omezovat.

A proč jsem prve napsal slovo skoro proloženě?
Z toho prostého důvodu, že v uvedených knihách se nepíše buď nic nebo jen velmi málo o eliminacích, které nastanou vždy, když se do léčby makrobiotikou pustí jakkoli nemocný člověk. Může to pořádně bolet, svědit, pálit, páchnout a trvat, což je jediný způsob aktivní očisty těla, k němuž tento životní styl nabádá. Jedině tak se totiž z organismu odstraní veškerá nezdravost i s kořeny.
Jestliže tedy někdo říká nebo píše, že stačí vařit místo obyčejné rýže celozrnnou, bábovky zadělávat z biovajec a všechny trable budou pryč, pak neví, o čem mluví.
Chce to čas, podstatnou změnu myšlení, značné odhodlání jedince i podporu jeho okolí, a ze všeho nejvíc je potřeba přestat sám sobě nalhávat, že něco je jinak, než jak to doopravdy je.

Říká se totiž, že každý, koho občas bezděky napadne, že by mohl být nemocný, už opravdu nemocný je, i když zatím jen v tom nerozpoznatelném stupni, na který běžná diagnostika nestačí. Pokud se tedy občas přistihnete u úvah o rakovině, asi byste se měli co nejdříve zamyslet nad životosprávou. Protože čím dříve se s makrobiotikou začne, tím méně to pak bolí, a že je lepší prevence než odstraňování, to už snad vědí i doktoři.