|
Nakladatelství
Onyx vydalo román nazvaný Maturita, pod nímž je podepsán spisovatel a středoškolský
učitel Jan Jícha. Obě profese zde autor využil vrchovatě, neboť rámec prózy
tvoří maturitní otázky z literatury. Studentům, kteří skládají zkoušku
dospělosti, se začnou do života prolínat příběhy z knih, o nichž vyprávějí
před maturitní komisí. Prolínání je ostatně ústředním tvůrčím principem
celého románu. Do přítomného školního dění se prolínají vzpomínky z dětství
hlavní vypravěčky i futuristické vize z doby, kdy literatura „bude mít sílu
přeměnit skutečnost“. Do románového textu jsou dále vkládány úryvky z deníků,
dopisy, verše, komiksové stripy,
rozbory literárních děl včetně samotné knihy Maturita i kontrolní otázky pro
čtenáře. Autor dokonce nechal zřídit speciální webovou stránku, skrze níž
může čtenář vstupovat do příběhu. „Maturita je nejzapeklitější text, jaký
jsem kdy napsal,“ říká tvůrce Jan Jícha a dodává: „Je to sci-fi, červená knihovna i velké divadlo světa. Je to
humoristický román, při kterém slabším povahám zatrne. Je to utopie i antiutopie v jednom.“ S nadsázkou by se dalo říci, že
proti Kunderovu filozofujícímu Umění románu nabízí
Jícha hravé Šumění románu, jak zní název jedné kapitoly jeho prózy, která
svou radostí z vyprávění a fabulování nabourává chmurné úvahy o krizi
postmoderní literatury. Maturita je román
věnovaný autorem – cituji – „Mým studentům a učitelům, kteří tak kupodivu
často splývají vjedno“. Jíchův román je zvláštní,
velmi ambiciózní, předznamenán poznámkou, že „proti vydání tohoto spisu není
ze strany Čerkeské lékořicové komise žádných námitek“, je na jedné straně
jakoby science-fiction, na druhé však současný, oj, až běda! Přičemž tohle mé
ach běda není povzdech nad románem samým, nýbrž nad světem, který nám
spisovatel jaksi zpětně a odvážně vyčítá. Kniha má několik vrstev dějových i
významových. Do určité chvíle se mi trochu zdálo, jestli se v něm, jak praví
rčení, nehoní moc zajíců najednou, totiž například vina za poválečné excesy
na vyhoštěných Němcích či za problém tak řečeného Malého třesku,
vycházejícího z očekávání, co bude, dojde-li k naplnění jistého mayského
proroctví počítajícího se zásadní změnou poměrů na Zemi v době už velmi
dohledné, nebo když se Jícha – také propagátor makrobiotické stravy –
rozkošnicky vyžívá ve zdařile vyvedených parafrázích či parodiích literárních
stylů a žánrů. Jenže pak jsem si řekl – je to jeho právo, neboť jak je
neobyčejně vnímavý a obdivuhodně vzdělaný, je dobře, že se nebojí tu fandit,
tam se divit či vysmívat, a co hlavně, zvědavě se ptát a statečně zaujímat
stanoviska. Přesvědčte se sami, kniha Maturita stojí za přečtení i za spoustu
přemýšlení, ke kterému vás donutí. |