Proto jsem se rozhodl zvolit druhou variantu a nalepit sem několik svých oblíbených receptů. Neděste se, že se v nich používají většinou suroviny, o kterých jste si dosud nepomysleli, že by mohly být k jídlu. Jde jen o zvyk, a válka vás naučí, holomci.

Takže s chutí do toho:

Palačinky

Ty já teda můžu a zjistil jsem, že většina ostatních lidí taky, kromě bezlepkáčů. Dělám je následujícně:
Do něčeho dutého, co je zrovna po ruce, naleju polovinu vody, než kolik chci mít palačinek. Pak do toho sypu celozrnnou pšeničnou mouku a kvedlám, až je to strašně hustý, přileju vodu, přisypu mouku, osolím, kvedlám, přileju, přisypu a tak dál, až nakonec mám těsto, které teče čůrkem z kvedlačky, je to spíš taková hustší voda, a jelikož je jí teď minimálně dvakrát tolik co na začátku, bude palačinek akorát.
Nasype se do toho trocha kurkumy, aby to dostalo zdravější barvu, a nechá se to půl hoďky stát.
Pak se rozpálí lívanečník nebo palačinčník doruda, nametlí se na něj olej a šplouchne se na to odstáté těsto. Podle typu kamen volíme i dobu smažení; na běžném kuchyňském sporáku o výkonu do 4kW trvá opékání jedné palačinky na dobře vyschlém bukovém dřevu 2-15 minut, pak se otočí a dopropeče. Místo pšeničné mouky se dá použít špaldová, ale ne žitná, protože ta nedrží pokupě.
S takovouhle palačinkou se dá dělat prakticky všechno, co se normálně dělá s palačinkou - může se namazat marmeládou, špenátem nebo klidně i sníst.

Ilustrační foto z palačinkové bitvy o Anglii, 1. soukromá plovárna na dolní Berounce, Všenory 2004.

Dýně

Noviny píšou o kdečem, včetně koky, brambor, lysohlávek, šílených krav, plesnivém mase z hypernovy, jablkách z Polska a thajských kuřatech, ale žalostně málo v nich je o dýni, nejvýš tak v souvislosti s halloweenem, ale ty se pak nedají jíst. Proto je tato stránka i neoficiální platformou na podporu dýně a její rozšíření do většinové společnosti.

Nejprve si obstarejte dýni. Nebuďte taková guma, abyste si ji koupili za 30 nebo 60 korun kilo v některé luxusní prodejně zdravé výživy, kam chodí umělohmotné podnikatelky pro iluzi zdraví v podobě celozrnnýho kafe. Normálně si ji vypěstujte - to se dá do země semínko, třeba někam k plotu, zaleje se, nic dalšího po vás nechce a na konci léta máte dýně hotové. Nemluvím o těch obrovských, ty chutnají jako bláto a fakt jsou dobré leda na strašáky; mám na mysli senzační, sladké, hutné dýně hokkaidó, které rostou menší, ale chuťově nesrovnatelně lepší. Mají totiž chuť.

Dýni omyjeme od bahna, rozkrájíme a vypeckujeme. Zrníčka si můžeme schovat, usušit je a za dva roky (!) zasadit. Zkušenost praví, že semínka z loňska nedají tu pravou úrodu. Zbyde nám hromada červenožluté hmoty, a teďka co s ní? Takže:

cca půl kila dýně rozkrájíme na kostky a hodíme na olej;
půl kila dýně rozkrájíme na plátky a dáme na vymaštěném plechu péct;
kilo dýně rozkrájíme do hrnce s vodou, přidáme tymián, sůl, ovesné vločky a zázvor a uvedeme do varu;
pět kilo dýně s dvěma lžičkami soli rozvaříme na povidla;
deset deka dýně vaříme s haldou hořčičných semínek
a zbytek dýně nakrájíme na menší kostičky a dáme lehce povařit.
Zamícháme kostkami na oleji, přiklopíme a za pět minut budou, plátky v troubě lehce potřeme sojovkou a dáme jim tak čtvrt hodiny na plný plyn, polívku po uvaření rozmixujeme a dochutíme misem, sojovkou a rozkrájeným syrovým pórkem (toho musí být hromada, nejmíň jeden celý pórek, radši dva), vařené kostky stáhneme z plamene, ať se nerozbahní, a pocákáme octem, dýňovou hořčici rozmixujeme, přidáme ocet, slad, sůl a křen a dáme vychladit, no a na povidla si budeme muset ještě počkat, ta se vaří dlouho. Až budou, ochutnejte je a posuďte, zda máte už chuťové pohárky natolik opucované, že vám to takhle stačí, nebo jestli si dýňovou hmotu vylepšíte pšeničným či jiným sladem.

Sladké koule

Vznikají velmi jednoduše tak, že se smíchá libovolné množství obilného sladu s libovolným množstvím kokosu a trochou rozemletých opražených vloček. Účelem je vzniknout takové těsto, které jde formovat do tvaru koule. Je to každopádně patlačka, ale výsledek stojí za to.

Pro zjednodušení se může slad nejprve trochu nahřát (v hrnci na plotně), on pak ztekutí a snadněji pohltí suché součástky. Pro ještě větší zjednodušení se nemusí dělat koule, stačí smíchat suroviny, nechat ztuhnout a pak vidličkou nebo polévkovou lžící užírat z mísy těsto.

Jo, je to taky embéčko, ale do rakoviny bych se zrovna tudy nepouštěl...